Letos jsme přemýšleli, kam se zajedem podívat na výlet. No a protože na východ to už v klidu nejde, volba padla na Bulharsko. Moc netuším, co tam bude k vidění, ale aspoň se trochu projedem. No a když bude chvíle si namočit nohy do moře, asi se tomu nebudu bránit.

 7:20

Tak jedem. Sice trochu prší a honí nás mraky, ale jedem. 

11:00

Jsme kdesi v Maďarsku, kousek od hranic a složité si vyslikame pláštěnky. Cestou pršelo a tak jsme bejdriv zmokli a pak si dali pláštěnky. No a jako obvykle, od té doby ani kapka. 

Ale jinak se jede dobře, není vedro, akorát nás pronásleduje jakýsi mrak, tak dáme kafe a jedem dál. Zatím máme za sebou asi 200km a před sebou nějakých 430. Pohodička. 

 13:10

Furt Maďarsko. Zase prší, ale pláštěnky jsme si nedali, takže jsme promoceni a je nám zima. Všude modro, jenom nad náma furt mrak. Svině. 

16:11

Jsme nějakých 60 km pred Aradem, to je náš cíl. Dáme kafe, vyslecem si zase pláštěnku a v těch mokrých hadrech zkusíme dojet. Buď uschnou nebo zmrznem. 

 Cestou zase potkáváme mraky Němců. A vždycky se kolem strašně setmí. Bububu. 

 18:50

Tak pro dnešek konec, už bydlíme v Aradu. Je to sice nějaký divný areál, asi pozůstatky nějaké továrny na zpracování motorek na drahé kovy, ale na jednu noc to snad bude stačit. Dáme teplé pivo, uvaříme s ešusu sušené těstoviny a půjdem spát. Mám toho dost, ale jsme tady a zítra se konečně normálně projedem. Jestli bude na čem. Prozatím pápá. 

6.9.

7:05

Před chvílí jsme vstali, teda Hanka, já ještě ležím, protože mě bolí koleno a nechce se mi vstávat. Buď jsem si ho namohl nebo nachladil včera v těch mokrých hadrech. Motorka venku stojí, asi zatím neměli volno ve fabrice na pásu. Klasicky balkán se svým nočním životem, do setmění byl klid a potom teprve začalo být venku živo. 

Venku je 13 stupňů, neprší a tak se nějak dáme dohromady a pojedem dál. Teď už to nebude taková divočina, jedeme do nějaké Drobety nebo co a snad by to mělo být horama, takže zmrznem, ale aspoň vesele. No nic, jdu si zaběhat svých každodenní h 5km, rozcvičím se,  protáhnu a pojedem. 

15:24

Toulame se Rumunskem. Už jsme byli u něčeho, co měl prý být klášter, ale vyklubal se z toho zavřený kostelík uprostřed ciganske vesnice. No nic moc. 

Zrovna teď sedíme uprostřed jakéhosi městečka s názvem Herkulovy lázně. O můj bože, tolik lidí jsem pohromadě už dlouho neviděl, kam se hrabou Luhačovice. Všude jsou kopce a mezi něma dvacetipatrove hotely, kolem stovky lidí chodicich sem a tam. A ani zmrzlinu nejde zaplatit eurama. Rychle pryč, už se mi z toho točí hlava. 

18:40

Tak už bydlíme. Pochopitelně jinde, než jsme chtěli, jako obvykle na balkáně. Hanka sehnala ubytování na Bookingu s parkováním za branou, dojeli jsme tam, Hanka to zaplatila a pak nás poslali parkovat na otevřené parkoviště mezi paneláky. No, po tom, co se kolem pořád motali ožrali počmáraní cigáni jsem se trochu zavzdušnil a řekl, že tady motorku nenechám. A tak i přes to, že bylo zaplaceno, jsme nasedli a jeli hledat něco jiného. 

 Nakonec jsme našli nějaký hotel o kus dál, kde sice není plot, ale je to mimo centrum města, kus od hlavní silnice, nikdo tu není a paní recepční nám dovolila dát motorku aspoň za roh, za hotel. No sláva. A tak jsme zaplatili další ubytování, ale máme z toho mnohem lepší pocit, vypadá to, že ráno snad mašínu ještě najdem. 

 Jinak se nic zvláštního neděje, všechno zatím funguje, i to počasí je dobré až moc. Jenom mi začalo trochu kašlat to nachlazené koleno, ale za jízdy to není tak slyšet, tak se s tím dá žít. 

20:10

Nakoupili jsme si něco malehov Lidliu, tak se najíme, pustíme si nějaký film a půjdem spát. Mimochodem, byl to dobrý nápad dát pár filmů na flešku, na každém ubytování je dnes televize, která má USB port. Že mě to nenapadlo dřív, nemusel jsem tahat tablet. 

7.9.

6:50

Hanka ještě chrní, ale já už vstávám. Někdo prostě musí být první a tak zatímco mi v hlavě zní oblíbeny song Kupředu levá, zpátky ní krok, snažím se proplizit do koupelny. Za chvíli se bude muset někdo jít podívat ven, jestli máme i dnes na čem jezdit. 

8:56

Tak dobré, motorku jsme našli, ve i sbalili a mužem jet. Dneska bysme měli jet kolem Dunaje a přejet hranice do Bulharska. Už se těším, snad nám dnes nikdo nezabavi pasy, jak za Covidu. 

10:35

No konečně se nám taky povedlo sjet z těch hlavních tahu a projet si pole a malebné polorozbořené vesnicky. Nic neudělá cestovateli větší radost než mavajici cikánské dětičky. A nejen dětičky, mavaji na nás všichni. Ta jejich radost v očích, to je k nezaplacení. Musíme jen doufat, že po nás nebudou házet kamení, jak kdysi albansti nevychovani spratci. 

Taky jsem poprvé projížděl ohněm. Vůbec nechápu, co se na těch polích děje, ale spousta jich tu normálně hoří. Takže jedem do dymu, kolem nás šlehaji plameny, nic nevidím a jenom doufám, že to projedem. Bomba. 

12:18

Jsme v Bulharsku. Sice tu hranice pořád mají, ale bez řeči nám otevřeli závoru. Před pár lety za Covidu nám tu totiž celník sebral pasy a kdybysme neměli zelenou Tečku, tak by nám je nevrátil. Dnes na pohodu, v klidu, počasí je super, nebe modré, 25 stupňů a zatím jsme neprejeli ani žádného sviňáka. Myslím tím ty potulne pejsky, jak jim říká Hanka, ty svině, co číhají kolem silnic. Někteří už ani nečíhají, rovnou chodí  uprostřed cesty. Uvidím, jestli jsou i tady. 

Dáme kafe za eura a pojedem dál. Ještě si koupíme cigára za 80 korun. Ano, ty co u nás stojí o stovku víc. 

• Moje paní Moje paní
• Továrna na kovy Továrna na kovy
• Borec v pláštěnce Borec v pláštěnce
• I v přírodě jsme byli I v přírodě jsme byli
• Lázně Lázně
• Hotely v horách Hotely v horách
• Parking v závětří Parking v závětří
• 
•  

Jako každý rok, tak i tento jsme stáli před otázkou, kam se letos podíváme. Už jsme objeli všechno kolem komína a tak navštěvovat země, ve kterých jsme už byli, pro nás nebylo žádným lákadlem k poznání něčeho nového. V Albánii jsme taky byli a dokonce několikrát, ale ne u moře. A tak jsme si řekli, že se tam ještě jednou podíváme a spojíme to s vyjížďkou do Thethu, kam jsme se při minulých cestách nedostali.

Letos v srpnu jsme si říkali, že už by mohlo stačit toho neustálého chození z práce do práce a chtělo by to se taky trochu projet na motorce. Aspoň pár dní, nikam daleko, stačí jenom kousek za humna, ale ať je aspoň trochu zábava. A protože hlásili, že bude v srpnu horko, napadlo mě se po letech podívat na Liptovskou Maru na Slovensku, pěkně se schovat k vodě do stínu Tater a okolních kopečků, abysme náhodou nedostali úpal. Nebo úžeh, ten bývá horší. Nebo úžas, to je úplně ta nejhorší varianta, co vás může v horku potkat.

Je to více jak dva roky, co jsem si koupil sluchátka Intezze Cliq, psal jsem o tom v tomto článku.Tehdy jsem kupoval dvoje a jedny chvíli po vybalení přestaly fungovat, tak jsem je reklamoval a dopadlo to tak dobře, že se mi firma Intezze vryla hluboko do podvědomí. Ony dlouhé dva roky sluchátka fungovaly nad očekávání dobře, opravdu jsem nečekal, že něco, co je tak malinké, vydrží tak dlouho. Tedy až do teď.

V životě lidském jsou dny, kdy je líp a kdy je hůř. Dny, kdy je člověk veselý, plný energie, září radostí a energicky se vrhá do nových zážitků a dny, kdy by raděj nikoho neviděl, je smutný a nic mu nevychází. Dny, kdy se staví a budují nové věci a dny, kdy se nedaří a místo budování se musí něco starého zbourat. 
A stejně tak jsme dopadli se stodolou.