Dvě kola dobrá, čtyři lepší !!!

Autor: Robert
20. září 2010
Zobrazení: 2598

Víte co je Cenduro? Možná jo, já to donedávna nevěděl. Je to označení pro cestovní enduro. A světe div se, na takovém cestovním enduru jezdí zajímaví lidé. A tihle lidé pořádají někdy i srazy. Možná tomu nebude nikdo věřit, ale na jednom takovém jsme byli.

Když jsem na jaře vyměnil choppera (Honda VT1100 Shadow ACE) za baworáka, ani jsem netušil, co všechno to s sebou přinese. Pak jsem měl to štěstí, že jsem poznal na fóru BMW GS pár zajímavých lidí, kteří mi dali odkaz na nově vznikající webové stránky a komunitu lidí Cenduro. Paráda! Moc rád jsem ty stránky navštěvoval, dozvídal se, kde kdo jezdí, co tam viděl a sledoval jsem stoupající počitadlo nových návštěvníků.

Bohužel z nedostatku času a taky z nedostatku mých jezdeckých schopností (z choppera na géeso je to přece jenom trochu změna) jsem neměl možnost se s těmito lidmi moc projet, o to víc jsem vítal jejich sraz, přesněji "CENDURO BABí LéTO V BESKYDECH - 1. setkání členů a příznivců webu CENDURO".

Mnozí o mně ví, že nerad jezdím na srazy. Nechci teď nikoho urazit, ale srazy prostě nejsou pro mně - přijet někam v pátek, postavit stan a celý víkend chlastat, předhánět se v řečech o tom, kdo minule víc vypil a účastnit se soutěží v pití piva na čas nebo v páce opravdu není nic pro mě. Ale... tahle komunita by mohla být jiná a dokud to nepoznám, nebudu vědět, co je dobré :-)

A tak jsem se i já (pochopitelně s Magdou) přihlásil.

Všechno bylo v pořádku, noclehy objednané, motorka v "plný palbě woe", kufr od Bystři naleštěný jako nový... a pak... pak jednou tak v podvečer, slunce zrovna zapadalo, vanul lehký celkem teplý vánek, kolem byl klid a pohoda, podvečer jako stvořený pro krásnou a klidnou romantickou procházku se svou milovanou dívkou.... ten podvečer jsem se rozhodl recyklovat sklo. Normálně bych ho jenom tak vyhodil do popelnice, ale tentokrát jsem pochopil, že musím recyklovat. Jenže nádoba na sklo byla plná a já se rozhodl, že to sklo do nádoby budu lámat, samozřejmě ručně. Ručně přátelé, ručně....

Co vám budu dál vykládat - když mě doktor na úrazovce šil, zpíval si známou písničku: "Ďakujem ti, že sme spolu žili, preťal som si žily...." No přesně tak jsem totiž dopadl. Je to sice příběh na jiný článek, ale s tím, co tady chci napsat úzce souvisí. Zjistil jsem totiž ke své velké hrůze, že s podřezaným zápěstím se blbě řídí motorka!!

Tak a je to v prdeli. Musím zrušit účast na sraze - jenže udělejte něco takového, zrušte něco, na co se dlouho těšíte, pokud jenom trochu chodíte a máte hlavu na krku. To přece nejde! Byl jsem z toho smutný (taky kvůli Magďuli) a vyčítal jsem si, jaký jsem vůl.... a pak přišla Magda s tím "zvláštním" nápadem: "Nemůžu se dívat, jak tě to mrzí, tak co kdybysme tam jeli aspoň autem?"

To je ale blbý nápad, jet na sraz cestovních endur autem.

Zvlášť když už dopředu víte, že celou sobotu nebudou soutěže v přetahované, v plnění krýglů nebo lití piva do krku na čas, ale "Kotár rallye", tedy vyjižďka s itinerářem, plněním úkolů a to vše pro cendura, takže asi kolem nebudou žádné nové udržované asfaltky lemované penziony a restauracemi.

A tak balíme věci, dáváme je do kufru (trochu většího než ten z modrého hliníku) a vyjíždíme směr Beskydy hledat horskou chatu Búřov.

Už jen příjezd na chatu po rozbité cestě - řečí cenduráků super šotolinka - mě přesvědčil o tom, že tenhle sraz bude úplně jiný, než ty, co jsem viděl doposud. Chata stojí na kopci v obci Valašská Bystřice, kousek od Rožnova pod Radhoštěm. Kolem ní je krásný výhled na okolí, který dává tušit spoustu možností na vyjížďky spojené s "kocháním se" přírodou. Samozřejmě na parkovišti před chatou už stojí nějaké ty cendura a kolem nich jsou lidi, kteří se trochu nedůvěřivě dívají na přijíždějící auto. Ani se jim nedivím, ale bohužel! s tím nemůžu nic dělat.

A tak se ubytováváme s Honzou - toho už známe a Radkem a Veronikou, které tady vidíme poprvní. Chata a parkoviště se pomalu začínají plnit a tak hned po guláši se jdeme projít ven a podívat se, co se nám tu urodilo za stroje. Je tu jedna Fabie (jak se později ukázalo ve speciální úpravě SUV Fab 2x2 s hnanou přední nápravou a skrytým turbem, které jsem doteď nenašel), ale hlavně spousta nádherných strojů - k vidění byly mašinky od Hondy (Transalp), Kawasaki (Versys), KTM (LC8, Adventure), Suzuki (V-Strom), Yamahy (Tenere) a v neposlední řadě taky od BMW :-) v různých kubaturách a úpravách. Zajímavé je, že tu nebyl nikdo na Hondě Varadero....

Magdě se samozřejmě líbíl obrovský kufr na V-Stromu, hned si musela majitele zavolat a pořádně ho prozkoumat i zevnitř (myslím kufr :-))

Pěkná, uklidňující a osvobozující podívaná.

Večer byl klidný, povídalo se, trochu popilo, někteří potančili nebo podebatovali u promítání motorkových karambolů, jiní postávali po skupinkách venku a bavili se o motorkách a o jízdě na nich, o úpravách, opravách.... prostě taková pohodička.

A máme tu sobotu. Vstávám v pohodě i po těch pár Plzních, ten horský vzduch dělá svoje. Umýt, nakrmit a hurá ven, kde právě nastává BoRo - bojové rozdílení (starší si vzpomenou). Všichni dostáváme nezbytné instrukce jak pracovat s itinerářem, o čem Kotár rallye je a co se bude hodnotit. Mě se dostává opětovného ujištění, že všechny cesty (včetně cyklostezek) jsou průjezdné i autem. Pokud to tak vážně je, považuji za svou povinnost se zúčastnit :-)

Motorky postupně odjíždějí po skupinkách a já se smutně obracím na Magdu: "To je naposledy, co jsme je dneska viděli, už nám ujedou." "Nevadí, pojď, jedem," říká Magda a bere do ruky itinerář, "aspoň se projedem hezkou krajinou." A tak sedám, startuju a vystrkuju hlavu z okna, abych měl aspoň trochu kontakt s přírodou. Že já si nevzal tu helmu a rukavice....

"Zastav, já zapomněla na úkol, máme přečíst nějaký nápis na stromě!"

Zastavuju, Magda vybíhá z auta a běží dolů z kopce. kousek za ní couvám a znovu lituju, že se nemůžu jen tak otočit na motorce.

"Tady bude ještě veselo," pomyslím si, když se Magda vrací s úkolem.
"Co tam bylo napsané?"
"Dvě kola dobrá, čtyři lepší !!!" směje se. Hmm. Nemyslím si, ale jedeme dál.

Jsme na kopci, pěkná vyhlídka po okolí, zvlášť na ty přijíždějící motorky. Sakriš, to jsem nečekal, že se nás tu sejde tolik a s tolika najetými kilometry :-) Někteří to holt vzali trochu oklikou (ne že by si spletli cestu, to néé :-)), mě to ale moc potěšilo, není nad to, necítit se tak sám s opuštěnou plechovkou :-)

Jedeme dál.

Rozbitá cesta, úzká cesta, kilometr sem, kilometr tam, restaurace, krásná vyhlídka, památník partyzánům, auto v protisměru fuj! najednou se nevejdu tam, kde na motorce jo.... a všude kolem nádherná krajina Beskyd, stromy, louky, baráčky....

"Kolik mám do další odbočky?"
"Jeden a půl kilometru."

Chvíli ticho.

"Tady žádná odbočka není."
"Tak musí být o kousek dál, ježíš já nevím, jak sem to počítala."
"Předtím ti to šlo."
"Asi jsem na něco zapomněla no... tak jeď dál a uvidíme, zatím se lišíme jenom o třista metrů."

Vida ho, partyzána.

"Zapiš ten úkol, prosímtě. Ten co drží partyzán v ruce."
"Jo, píšu, samopal.Tam ani nemusíme jezdit, toho znám, už jsem tu byla."
"Hmm, počkej, pojeďme blíž.... miláčku, samopal má na zádech, v ruce drží granát!"

No prostě, co vám budu vykládat, Kotár rallye byla naprosto úžasná soutěž, celou jsme ji projeli za občasné psychické podpory okolních motorkářů, se kterými jsme se potkávali při plnění úkolů. Hlavně v ní nešlo o nějaké divočení, ale o to užít si výletu a naštěstí taky hezkého počasí, které se opravdu povedlo. Do cíle jsme přijížděli s najetými 200 kilometry, po třech rozvodech, dvou hádkách, s bolestmi zad ze sezení v autě a plným žaludkem z pozdního oběda na Kasárnách.

Jenom tak z legrace jsme odevzdali vyplněný seznam úkolů, nahlásili ujeté kilometry a šli na pivo, protože jsem měl strašnou žízeň. Člověku vyprahne po takové akci, zvlášť když musí řídit tak speciální auto, jakým SUV Fab bezesporu je :-)

Následovala večeře, Magda naštěstí našla stravenky, co jsme dostali den předtím a po večeři bylo vyhodnocení celodenního výletu. Všechno se odehrávalo v přátelské atmosféře, bylo teplo, už po prvním chodu večeře a tak motorkáři byli veselí, najezení a klidní, proto když první místo vyhrála posádka auta, nikdo nevytahoval žádné pomůcky na sundávání kol nebo pneumatik a nemával s nimi nad hlavou s indiánským bojovým pokřikem. Sám jsem tomu nechtěl věřit, že by k něčemu takovému mohlo dojít a tak jsem ještě chvíli seděl a přihlouple se usmíval, nicméně je to pravda:

I na motorkářské soutěži může vyhrát posádka auta. A přežít.

Co dodat? Díky všem, jak organizátorům, soutěžícím a těm, co se přijeli aspoň podívat, tak v neposlední řadě i těm, kteří se jen tak připletli do cesty. Těžko vyjádřím pocity slovy, snad jen, že jsem rád a to tak, že moc, že jsem se mohl zúčastnit tohohle srazu a poznat lidi. Lidi, kteří jsou v pohodě, kteří nesoutěží proto, aby vyhráli, ale aby se pobavili, aby něco zažili, projeli, viděli a mohli si o tom pokecat a zasmát se. Lidi, kteří se umí zasmát sami sobě, kteří si pomůžou, když je potřeba, lidi, kteří jsou rádi, když se baví i ostatní.

Lidi, kteří pozdravu na silnici dávají nový smysl.

Kdo má zájem, tady je ke stažení Itinerář ke Kotár rallye, kdyby si to někdo chtěl projet.

A tady a tady je mapa, kterou pro nás udělal Thymallus.

A nějaké obrázky jsou v galerii.