Tak jsem si letos říkal slovy Dona Corleoneho, že si udělám nabídku, kterou nebudu moci odmítnout. Že se podívám na Sicílii, prohlídnu si místní život, dám si někde Piccolo kafé s mafiánem a v neposlední řadě mrknu na ty naše přebarvené blondýnky, co se na Sicílii vdaly s vidinou lásky, klidu a bohatství. A jsem rád, že na cestu nepojedu sám, Hanka se prý přidá taky.

V Zelenáčově šopě u piva, padl jednoho teplého večera nápad, zajet si na pár dnů do kempu v Dalešicích. Tedy, nešlo jen o kemp, ale taky o "exkurzi" do nedalekého Dalešického pivovaru. Některým nadšencům prostě nestačí chodit na pivo ve Zlíně, tak proč si na něj nezajet někam dál.

Obvykle se říká „ Z bláta do louže.“ Dřív mi to připadalo jako vyjádření, že něco je špatně a následně ještě horší. Dnes už si to nemyslím. Když je to totiž naopak tak…Ale pojďme pěkně od začátku.

Jak se mi líbíl letošní výlet na Balkán? Moc. Ze začátku jsem z toho sice měl mrazení v zádech, nakonec se ale ukázalo, že to byl zatím jeden z nejlepších výletů po okolí. Není špatné se jednou za čas trochu provětrat, spálit nějaký ten benzín, sníst hromady masa a hlavně nachytat něco z místního koloritu.

Občas mi někdo řekne, že by chtěl vědět, kudy jsme po tom Balkáně loni jeli. Taková delší trasa už se blbě hledá a navíc ji neumím uložit do nějakého rozumného formátu. Google maps zklamaly úplně, nešla vůbec vyhledat delší trasa. Tak jsem to zkusil pomocí map na Seznamu. Snad se to aspoň trochu podařilo.

V Debaru na kruháči směr hranice s Albánií. Průjezd v pohodě, asfalt krásný, už ani neprší. Celníci byli trochu moc důkladní, lustrovali až po prababičku, ale v pohodě. Cesta i nadále krásná, Robertovy obavy, zda vůbec bude tahle trasa průjezdná, se naštěstí nepotvrdily.