Léto ještě nekončí a tak jsme pro změnu zkusili český kemp. Autokemp u přehrady Baška. A taky jsme si říkali, že by bylo dobré na chvíli vypadnout z města, okoupat se a udělat si oheň. I když v tom vedru.... No ale aspoň nemusí člověk pořád sedět v tom rozpáleném městě.

Možná si říkáte, že už máme letos dost nacestováno. Taky jsme si to po návratu ze Sicílie mysleli a Robert sám po příjezdu prohlašoval, že na motorku nějakou dobu nesedne. No, moc dlouho mu to nevydrželo. Dva víkendy jsme jeli k vodě autem a ten další už jsme zase vyrazili na motorce.
Musím podotknout, že kemp jsem vybírala na základě přísných kritérií, jako je čistá voda, hezké prostředí, časová dostupnost a ohniště. Klasika. Proč si večer neposedět u ohně a neopéct si špekáček? Takže naplánováno, sbaleno a můžeme vyrazit. Vzdálenost cca 100 km, za hoďku a půl jsme tam.

Cesta byla v pohodě. Nebylo ani moc horko, nikde jsme nazabloudili a tak kolem páté přijíždíme do kempu. Vybíráme místo pro stan (pochopitelně s ohništěm) a Robert odjíždí koupit na večer nějaký špekáček, chleba, hořčici…no prostě všechno co je k opékání potřeba. Já mezitím stavím stan jdu nás zapsat na recepci. U okýnka mě zaujala cedulka s nápisem, že od 22 do 6h je noční klid a kdo ho nebude dodržovat, bude z kempu vykázán za přítomnosti policie. "Paráda, aspoň bude v noci klid." Říkám si. Ano, uznávám, my, zhýčkaní kempy, kde se dá v klidu vyspat, nemáme pochopení pro "rušení nočního klidu." Trošku jo, ale když je toho moc, není o co stát.

Jo, Robert byl koupit špekáčky, v Lídlu měli jenom asi 10 kilové balení a tak jsem ho musel koupit celé. Je přece blahobyt ne? A tak jsem k tomu koupil ještě na benzince nějaké to pivo v plechu, netřeba asi ani psát jaké.... Říkal jsem si, že je to nějaké drahé, ale po té Sicílii mi to nakonec nepřišlo tak moc....

Paní u okýnka je trošku pomalejší a ve chvíli, kdy se jí snažím nadiktovat, že chci ubytování ne jednu noc, pro dvě osoby, stan... se na mě nechápavě podívá se slovy: "Počkejte, nemluvte na mě tak rychle!" Rychle? Já a rychle? Já jsem přece od přírody pomalá. Ale respektuju její přání a vyčkávám, až si to paní srovná v hlavě a začne se mi věnovat. Asi po 20 minutách odcházím s účtenkou za kemp. Holt, někomu to trvá i déle, než mně.

Vracím se ke stanu a začnu nosit nějaké dřevo k ohništi. Dlouhé větve se těžko lámou, ale dobře, že vůbec jsou. Kempů s ohništěm u stanu moc není a když jsou, zase nemají dřevo, takže buďme rádi, že tady nějaké je. Nanosila jsem takovou úhlednou hromádku s dobrým pocitem, že pro začátek to bude stačit. Chvíli na to se vrátil Robert z nákupu, podíval se na moji prozatimní zásobu dřeva a pronesl: "To je jako všechno dřevo, které jsi za celou tu dobu nachystala jo? No to nic moc." Hlavou mi proletí časový sled stavění stanu, vybalení věcí, domluva na recepci… "Nehodlám to obhajovat," odpovídám s úsměvem.

Ale nono... no je potřeba pochopit, že dřeva není nikdy dost a tak jsem myslel, že než se vrátím, budeme mít hromadu na dva dny dopředu. To jsem ale nevěděl, že k sehnání je jenom pár větviček. Ale díky aspoň za ně, kempů, kde se dá udělat oheň a ještě je z čeho je jako šafránu.

Vypadá to, že na večer máme všechno nachystané a tak nezbývá, než se jít podívat k vodě. Pěkná krajina, malá pláž, voda celkem v pohodě. No, není to sice průzračné moře s písečnou pláží, ale není to ani Lago Maggiore s plovoucím zeleným slizem. Takže dobré. Okoupeme se a cestou zpět chvíli posedíme u stánku s občerstvením. Kousek dál je další stánek s teplým jídlem. Jo, ráno bude kde posnídat. Tak honem do sprchy a rozdělat oheň. Hlad je hlad.
Oheň se rozhořel na první pokus i když spodek ohniště byl nasáklý vodou po předchozím dešti. Přikládáme drobné větve, protože těch velkých moc není a Robert šetřílek ty větší kusy nechává na později. "Stejně toho dřeva bude málo." Podívám se přes rameno na čtyři hromady, které leží asi 20 metrů od nás. "Máme kde brát, když bude málo." Říkám mu. "No jo, ale to je moc daleko. A navíc je od desíti noční klid. To tady nebudeme moct lámat dřevo." V tu chvíli mi to připadalo logické. Teď už vím, že lámání dřeva by bylo pro rušení klidu tím nejmenším. Mimochodem, stejně jsme nakonec nespálili ani to co jsme si nachystali. Ale jak už vím, je potřeba mít železnou zásobu.

Poseděli jsme si u ohně, opekli špekáčky a sledovali, jak s přestávkama trošku poprchá. Kolem půlnoci ale začal být déšť vytrvalý. Chvíli jsme postávali pod stromem a sledovali skupinku mladých lidí, kteří se utábořili kousek od nás ve třech autech, nasměrovali je k sobě, sedli si do kufrů a povídali si. Zatím si jen povídali. Po nějaké době bylo jasné, že déšť nepřestane a tak zatím co my jsme si vlezli do stanu, skupinka se přesunula pod strom, který stál asi tři metry od našeho stanu a jejich řeč se přenesla do hlasitého hovoru, kdy za každým druhým slovem následovaly výrazy, které tady raději nebudu psát. Ale všichni asi víme, jak to vypadalo.

Ležíme ve stanu a jsme nuceni poslouchat hromadu nesmyslných debat, výkřiků a hlasitého smíchu. Je jedna hodina. Od kdy je ten noční klid? Kdo že bude vyveden za rušení? Nikde nikdo, že by se snažil nastolit pořádek. Tak k čemu ty cedulky po celém kempu? Nějak tomu nerozumím. Asi nejsme na Lipně. Tam by si to nikdo nedovolil. A asi nejsme v žádném zahraničním kempu. Tam je to taky nepřípustné. (Až na nějakou vyjímku loni v Rakousku.) A co víc, někteří zúčastnění začínají mít poznámky k nám osobně. To si Robert samozřejmě nenechal líbit.

Pršelo celou noc, ale ráno už zase svítilo sluníčko. Zašli jsme si na snídani a vypravili se znovu k vodě. Poleželi jsme si na pláži, přečetli pár časopisů a tak nějak už byl zase čas, vyrazit na zpáteční cestu. Sbalili jsme věci a vydali se k domovu. Zase jeden pohodový víkend za námi. Bylo to fajn a tak popřemýšlíme, kam se podíváme příště. Třeba budeme mít štěstí a nenatrefíme zase na nějakou skupinku do noci řvoucích lidí. To bylo asi to jediné, co nám vadilo.

No byli jsme tu vlastně jenom dva dny a jednu noc, ale tohle místo se mi líbilo. Začínám chápat, že u nás a na Slovensku prostě bude v kempu vždycky bordel, je to v lidech, neumíme se chovat. Ale když tohle pominu, je přehrada Baška i s kempem pěkné místo, dá se tu procházet kolem vody, jezdit na kole, lenošit u vody na pláži, zahrát si tenis nebo jako my si udělat ohýnek a rozjímat o nesmrtelnosti chrousta. Určitě to tady stojí za návštěvu.