Normálně bych to sem nepsal, protože k nějakému tomu léčiteli čas od času zajedeme, ale tentokrát se stalo něco velice zajímavého, což jen potvrdilo můj pohled na současný zdravotnický systém, se všemi těmi MUDr. s.r.o, se vším tím systémem obvoďáků a specialistů, o kterém si myslím svoje, stejně jako spousta z nás.

Hanku už víc jak rok bolelo rameno. Nejdřív tomu nepřikládala zas tak velkou pozornost, Hanka totiž hodně vydrží a nechtěla se o své bolesti pořád bavit. Po nějakém čase jsem si toho začal všímat i já. Bolest se totiž stupňovala a nebylo dne, kdy by Hanka bolest nemusela řešit. Několik posledních měsíců už se skoro nemohla pořádně obléct, nemohla zvednout ruku, nemohla na rameni spát, a dokonce docházelo k tomu, že několik dnů v týdnu musela užívat prášky proti bolesti.

Před pár měsíci se rozhodla vyhledat doktora, což zrovna u ní byl nadlidský výkon - ani ona, stejně jako já, si nemyslí, že současný systém zdravotnictví u nás je tak dokonalý, že by se na něj dalo úplně spolehnout. Podle toho, co mi říkala, nevyhledala doktora na rameno úplně cíleně, naopak šla s obyčejným nachlazením ke své lékařce, a ta si všimla, že si nemůže vysléct ani bundu.

Lékařka byla hodná a pozorná, a poslala Hanku k ortopedovi. To zřejmě udělala správně, víc asi ani udělat nemohla. Vše ostatní bylo na ortopedovi, který se zcela jistě velmi snažil. Hanku ani pořádně neprohlédl, píchnul jí nějaké uklidňující injekce, odeslal na rehabilitaci a jeho závěr byl, že se stejně bude muset bolest v rameni řešit operativně.

Předpokládám, že až sem to spousta z vás zná také. Pravděpodobně budete znát i tu další část, která se odehrává na rehabilitačním cvičení. Školený vystudovaný fyzioterapeut tam s vámi cvičí, hýbe vám s rukou, doporučí vám nějaká další cvičení, která máte provádět doma, a tím to pro něj končí. Až potud se pořád neděje nic zvláštního, co bychom neznali minimálně z vyprávění. Samozřejmě už i to svědčí o tom, jak u nás funguje zdravotnictví, nicméně to teď není předmětem tohoto článku.

Co je předmětem tohoto článku, je to, co se dělo následovně. Rozhodli jsme se navštívit léčitele, zčásti proto, že já jsem se ho chtěl zeptat na nějaké věci a zčásti také proto, že když už tam budeme, může se Hanka zmínit o svém bolavém rameni. A tak se také stalo. Potom, co jsem se od něj dozvěděl, co jsem potřeboval, šla k němu i Hanka.

Co se u něj dělo, znám pouze z jejího vyprávění. Nicméně, když od něj po asi 15 minutách odešla, rameno ji téměř nebolelo. Musím říct, že i po dvou dnech, co uplynuly od jeho návštěvy, se rameno už pouze lepší. Hanka už může zvednout ruku, může s ní točit, může na ní ležet, může prostě normálně fungovat a bolest podle ní pomalu odeznívá.

A k čemu vlastně došlo? Podle jejího vyjádření, se pouze položila na masérské lůžko, léčitel zajásal, že vidí tak krásný, čítankový případ vyhozeného ramene a rameno jí prostě a jednoduše nahodil zpět. Stačilo krátce masáží uvolnit svaly, provést několik cílených srovnávacích pohybů a bylo po problému.

Po víc jak rok trvajících bolestech.

A já se ptám, jak je možné, že čítankový případ vyhozeného ramene neviděl ani ortoped, ani fyzioterapeut? Jak je možné, že léčitel, o kterých se v poslední době nemluví zrovna dobře, odstranil rok trvající problém během deseti minut?

Odpovědět si budete muset sami. Jenom jsem se chtěl o tento velmi zvláštní a vypovídající příběh podělit.

Přeji všem pevné zdraví, abychom nemuseli navštěvovat podobné „specialisty“, kterých bohužel může klidně být víc, než těch „nebezpečných“ léčitelů.
A ještě na to mají diplom.