locatoweb

Zpravodajství z cesty do Kaliningradu

Autor: Robert
20. červenec 2023
Zobrazení: 764

Ilustrační fotoTak jsme si teda konečně letos řekli, kam pojedem. Tentokrát to nebude nic složitého, jenom takový malý, poklidný a tichý výlet nahoru, někam k baltskému moři. Ty vedra, co jsou tady, necháme za sebou a pojedem se trochu zchladit. Sice nevím, jestli se budeme i koupat, protože obecně u Baltu je pořád zima a fučí vítr, ale třeba aspoň uvidíme něco zajímavého. Anebo taky ne....

Měli bychom vyjet v sobotu ráno. A kdyby někoho zajímalo, kde aktuálně jsme, stačí kliknout na obrázek aplikace LocaToWeb - je možné, že bude potřeba natočit ty plácačky, kterým se říká "mobilní Aktuální pozice na mapě Googletelefon" na ležato. Do té aplikace jde přímo psát i krátké zprávy a budeme mít zapnuté 2 mobilní telefony, takže by měli být vidět 2 účastníci zájezdu. Cestovat bychom asi měli společně, i když kdoví, jestli se naše cesty nerozejdou...

22.07.

6:45

Vstáváme. Teda ne že by se mi chtělo, v sobotu, no ale co už. Jak to tak znám, budem rádi, když vyjedem v 9. Dneska bychom chtěli ujet něco kolem 500km a přespat v Polsku. Asi bych dojel až k Baltu, ale nemá  smysl se zbytečně honit, času je dost.

11:00

Zatim dobrý, jsme na dálnici někde u Ostravy. Jede se dobře. Nějaký občan UA v dodávce plné lidi nám ukazoval palec nahoru, že nám fandí. No, co na to říct... My mu taky fandíme. 

18:40

Tak už bydlíme kdesi v Polsku, ani pořádně nevím kde, ale Hanička našla nějaký luxusní penzion. Tady ještě Booking funguje. Jinak cestou všechno v pohodě, všechno funguje a pacienti jsou veselí. Jenom zítra asi najdem kousek trasy mimo dálnici, protože je to strašná nuda. Ještě že jsou sem tam kolony, které se musí objet nebo prokličkovat, jinak bych usnul. Jo a mají tu strašně ožralé pivo. 

23.07

7:05

Vstáváme. Ne že by se mi chtělo, je to tu dobré a mají tu dobré peřiny. No ale musím, na 8 hodin je tu dokonce snídaně! Tak se najíme a pojedem, dnes se podíváme trochu po Polsku, pojedem mimo dálnici. Ale nic velkého nečekám, klidný den, pokud nás teda nikdo nenaboří, nesjedem ze srázu nebo třeba nezačne nějaké nečekané bombardovâní, tak by měla být cesta klidná, taková nedělní projížďka, zase o kousek blíž Baltu. 

20:10

Bydlíme. Sice jsme kdesi mimo civilizaci, ale bydlení dobré. Dneska jsme se moc pěkně projeli, akorát ten závěr byl trochu divoký, přišly mraky, začalo poprchat, opravoval cesty a tak, ale nakonec, jako vždy, všechno dobře dopadlo. Hanka zase uvaří párky ve sprše, najme se a zítra teda asi pojedem dál. 

Zdá se, že jsme asi 40km od hranic. Vypínáme data na mobilech, aby nám náhodou neskocily na špatnou síť, kontrolujeme doklady a teprve teď začínám být nervózní. Kdo tu kravinu vymyslel? 

Zítra bysme chtěli vyjet v 8,abysme byli před 10 na hranici. Natankovat, nakoupit jídlo, cigára a připravit se na několik hodin čekání. No... uvidíme. Zatím je to dobrý. Jo a zítra možná nebude trasa, když nebudou data. Hanka sice říkala, že to nějak zkusí, ale kdoví. 

24.07.

6:30

Vstáváme. Už neprší a vypadá to, že by přes den nemělo. Nějaké bouřky hlásí až večer, ale kdoví, jak to bude. No, pobalíme věci, dáme kafe, pomodlime se a pojedem. Spěchat nemá cenu, protože jsem se dozvěděl, že výměna směn u celníků na straně Baltu trvá hodinu, kdy se nic neděje a to je mezi 9-10 hodinou. Dřív tam stejně nebudem, tak nemá smysl se honit. Tak zatím zdar, my jdeme na to a protože budem muset nejdřív sehnat místní Sim kartu, ozvu se asi až z 'druhé strany'.

15:10

Chachá, už bydlíme. Přijeli jsme už kolem 13 hodiny, protože na hranicích jsme byli asi jenom hodinu. Před námi bylo tak 10 aut, tak jsem je všechny předjel a svou valašskou ruštinou volám na pohraničnice: My na móto, vazmóžno zděs, pažálsta? Byly hodné, otevřely pro nás další pruh a pustily nás dál. 

Všechno bylo úplně v klidu, usmíval se nás, nahlídly do kufrů a popřály šťastnou cestu. U proclení jsme chvíli stáli, ale i tam všechno proběhlo v klidu. Trochu se úředník pozastavil nad cenou motorky, ale vysvětlili jsme si, že těch 400 tisíc je v rublech. A pak, pak otevřeli závory a my projeli. 

No a pak jsme si ještě koupili místní Sim karty, neomezené data za 100Kč a jednu 35GB s neomezeným voláním za 200 Kč a jeli se ubytovat. Máme luxusní bydlení, sprcha s pračkou, záchod, ložnice a kuchyň. V penzionu je bazén a každé ráno se můžeme bezplatně 2 hodiny koupat. Součástí je i magazín, kde prodávají všechno, takže dnes už nikam nemusíme, koupím si pár piv, něco na zub, prací prášek a budu si užívat klidu, tady u Baltu. Je tu hezky a zase jsou na nás všichni nějak moc milí a usměvaví. Ale já si zvyknou, to je jenom kulturní šok. Tož tak. 

A pak prý to nejde. 

25.7.

9:00

Pomalu vstáváme, ale moc se nám nechce, máme dovolenou a konečně po dlouhé době nemusíme vstávat podle budíku. Dnes jsme si říkali, že si zaplatíme taxi a zajdem se podívat do Zoo, protože jsem slyšel, že zvířata na téhle straně barikády jsou úplně jinačí. No nevím, ale možné je všechno a navíc má kolem poledne být nějaká bouřka, tak dnes si dáme od motorky pauzu. Takže dneska nás čeká tak nějak poklidný den, napíšu pak zase večer, jak to dopadlo. 

22:20

Uff, dnes byl zajímavý den. Dopoledne jsme si z aplikace objednali taxi za stovku a jeli se podívat do ZOO parku. Konečně jsem viděl nějaké zvířata, protože když jdu do ZOO u nás, jsou většinou někde zašité. A vypadaly úplně stejně, jako zvířata u nás.Ty zvířata jo,to se ale už nedalo říct o lidech kolem. Ti trochu jinak opravdu vypadali, vy mi to nebudete věřit, ale vypadali mnohem zdravěj, než jsem zvyklý vídat u nás. Nebyli tlustí, nebyli takoví divně neforemní a potetovaní a zdálo se mi, že měli mnohem zdravější kůži i v obličeji. Viděl jsem desítky dětí a skoro žádné nemělo brýle, žádné nebylo tlusté, běhaly, tančily, hrály si, lezly po průlezkách... A celkově byla v tom parku tišší a klidnější atmosféra, žádné výkřiky zmalovaných matek "Nechám tě tady!"  nebo "Poslouchej už!" a "Neser mě!" a tak podobně. No fakt, dobrý park, Hanka měla zvířátka a a já, jako obvykle, lidi.

Po asi 4 hodinách, kdy už jsem fakt nemohl chodit, jsme vyšli ven, že si dáme někde kafe a koupíme si cigarety. Kafe vyšlo, cigára za polovic taky a tak prý půjdeme ještě kousek pěšky. Šli jsme centrem Kaliningradu a to bylo zase něco na mě, tolik lidí kolem.. Tentokrát jsem se začal dívat po babách a v podstatě bych musel napsat to samé, co v ZOO - tolik pěkných bab jsem už dlouho neviděl. Tohle není o tom, namalovat si nějaký obličej, to je o přirozené kráse, stačí se jenom pěkně upravit. No a jak tak jdeme, najednou náměstí a na něm velký kostel. Navštívit ho byla povinnost, byl to chrám Krista Spasitele a byl velice pěkný, tak jsme chvíli poseděli, porozjímali, zapálili svíčky a něco si přáli a nakonec se v duchu tiše pomodlili.

Potom se to ale malinko pokazilo, protože jsme si chtěli zase objednat taxi do penzionu pomocí té aplikace jako ráno, ale žádný řidič se k nám nehlásil. A tak jsme hodinu stáli, mobily se nám už skoro vybily a já začínal propadat beznaději, když Hanku napadlo napsat na WhatsApp do penzionu, jestli by nám neřekli, kam máme jít na autobus.Běhěm pár sekund odepsali, ať jim napíšem, kde stojíme, že posílají taxíka. A opravdu, za 4 minuty byl u nás. Fuj, to bylo o fous, kdyby se nám ty mobily vybily, vůbec, ale vůbec nevím, co bysme dělali.
V penzionu, kde je pochopitelně i malý Magazín, jsem si potom musel koupit vodku, abych se uklidnil. Sedmička kvalitní vodky že Sibiře za asi 200Kč, to bych vám přál. Lahodná sama.

No, zatím dobrý a čím dál lepší. Dnes už jsem si i popovídali s několika lidma, Blbě, ale popovídal. Zítra padla volba na Muzeum světového oceánu, prý je to na celý den a otevírají v 10 ráno. Tak to zkusíme, je tam snad i nějaká ponorka nebo co...
Jo a dozvěděll jsem se, že nemá cenu si půjčovat skútra, jak jsem původně chtěl. Prý nemůžou jezdit normálně po silnici, jenom po nějakých vyhrazených cestách., Tak nic no... Jo a ještě taky, že jsou nějaké zakázané místa, kam bychom jezdit neměli, např. Baltská kosa. Tam prý můžou jenom místní nebo turisti s povolením FSB. To se musíte jít přihlásit... No raději ne.Ale jeden z výletů, které bych rád podnikl po okolí na motorce na Baltskou kosu vede, tak asi brzo zjistíme, jestli je to celé pravda. Ale zítra ne, zítra bude muzeum.

Tak zatím dobrou noc, já si nechám něco pěkného zdát. Ale předtím ještě trošku okoštuju tu sibiřskou vodku.

26.7.

7:30

Chtel jsem spát dýl, ale nějak mi to nejde. Všechno mě bolí, dokonce víc, než kdybych jezdil na motorce. Nojo, to je ten sedavý způsob života, asi bych měl častěj guljâť v párke. Za chvíli se snad probudí i Hanička a půjdem do toho muzea. Takže asi dneska zase nevyužijem těch dvou bezplatných hodin v hotelovém bazénu, co máme každý den mezi 8 a 10 ráno. Tak snad zítra. 

 https://www.world-ocean.ru/

Mimochodem, když píšu o hotelu, tak je to třípatrový penzion, kde máme pokoj s ložnicí, vybavenou kuchyní, koupelnou, pračkou a s balkonem. Je tu obchod s potravinami, 2 velké bazény, jeden malý a sauna. Venku je velké posezení s grilem a jedno menší, tak akorát pro máš kuřáky. Motorka je na hlídané parkovišti před penzionem, za plotem a branou,ktera se zavírá a v noci je tu noční hlídač. Byl to jediný penzion, který byl volný, protože je turistická sezóna a země je plná zahraničních turistů, hlavně z Ruska a Německa a současně to byl jediný penzion, který nechtěl zálohu na ubytování dopředu. Ptal jsem se na to, říkali, že chápou naší situaci, že nejdou poslat peníze a že nejsme jediní. 

A všechen ten komfort máme asi 10km od centra, takže je tu krásný klídek a stojí nás to, teď se držte, každého asi 450Kč na noc. Dobré ne? A to jsem nezmínil, že všichni jsou tady na nás milí, ochotní a usměvaví, to by přece byli i jinde, že jo. 

19:50

Tak už jsme zpátky z muzea. Uff, celý den jsme někde chodili a všude kolem nás mluvili lidi rusky, no chápete to? Konečně už jsem se i domluvil,delam pokroky. Jinak muzeum je pěkné, všude spousta akvárií s různyma rybama, no bože no, to je toho... Ale pak přijdou lodě a to už je zajímavější, prolezli jsme spoustu kajut, kapitánských můstků, jídelen, navigačních místností, ale stejně nejlepší byla ponorka. Jak do toho může někdo vlézt a ještě se v tom potopit, to fakt nechápu. Jo a taky jsme si zaplatili hodinový výlet na loďce i s kapitánem, který nám k tomu dal zasvěcený výklad. Škoda, že mluvil jakousi divnou ruštinu a tak rychle, že jsem mu nerozuměl vůbec nic. Teda, jednu chvíli jsem pochopil, že se s ostatníma pasažérama bavil o nějakých rybách a o tom, jak jsou dobré, ale stejně, když se pak otočil k nám s dotazem, jak je to u nás, zmohl jsem se jenom na: u nás nět ničevó i ničevó ně búdět, my z eurosojúza.. Odpovědí mi bylo souhlasné pokývání hlavou, doprovázené dumavým: dá, já paňál... 

Zítra už asi konečně zase vdechneme život mašíně a pojedeme se podívat na Kurskou kosu. Chtěli jsme i na Baltskou, ale prý tam můžou jenom Rusi a cizinci jako my by museli žádat o povolení. To si prý tak zajdete na místní pobočku FSB... Tak to fakt ne, až tak to přehánět nemusíme, prostě pojedem a počkáme, až nás zastaví zátaras a střelba z lodních děl. Ale zítra ne, zítra jedem na Kurskou, tam se prý může. Konečně taky uvidím, jak se žije mimo hlavní město, proto jsem sem přece přijel na motorce,ne se válet na hotelu a šmatlat v muzeích. Tak uvidíme ráno, dal jsem si na spaní trochu té vodky z tajicich ledů Sibiře, tak už mě to trochu bere. Dobrou noc. 

27.7.

7:15

Tak tu máme zase další nový den, venku je hezky, svítí sluníčko, nebe je modré a dovolená pokračuje. Za chvíli si dáme kafe a půjdem se podívat, jak je na tom motorka, která stála teď dva dny pod plachtou. A pak vyrazíme, když to půjde, napíšu něco i cestou. 

28.7.

7:30

No, včera jsem myslel, že něco napíšu, ale nakonec jsem se k tomu nedostal. Bylo toho nějak moc, nejdřív jsme jeli na Kurskou košů a potom ještě menší výlet po vesnicích a městech. Vrátili jsme se až skoro v 8 večer a protože jsem si vymyslel vařené brambory na večeři, nebyl už čas nic napsat. 

Kurská kosa je pěkná, při vstupu jsme zaplatili 750 Rublů vstupné aeli před sebou asi 50km cesty, která, jak jsme za chvíli zjistili, vedla celá mezi stromy. Prostě jedete a jedete a kolem furt samé lesy. Občas je parkoviště, že kterého se dá jít buď na nějakou procházku nebo k moři nebo do zátoky. My jsme se stavili v nějakém muzeu lesa, kde jsme se prošli lesem kolem nějakých starých barabizen až k zátoce a pak se projeli až k závoře s ceníkem se samopalem. Do Litvy už jsme nejeli, tam už to známe. A pak cestou zpátky jsme zastavili i nějaké lesní pěšiny, kde výjimečně nebyli turisti a šli se podívat k moři. Pravda,jeli jsme nějakou ceduli, kde bylo napsané, že jsme ve speciálně sledované zóně, kam je zákaz vstupu, ale nenechali jsme se odradit, u cedule se vyfotili a šli dál. Nakonec jsme došli k moři, které bylo po celém břehu, kam až oko ohlédl, lemované písčitou pláži a dunama. Pěkné, jenom škoda, že se nedalo koupat, moc teplo nebylo a vlny byly docela veliké. Na pláži nějací lidé byli, ale do vody se nikomu nechtělo. 

Toto nám na Kose stačilo a vydali jsme se zpět, projet se o po těch malých, v mapě bílých cestách. A tady už jsem konečně viděl ty domečky, co kdysi v Rusku, ty normální lidi s jejich běžnými starostmi a radosti, přesně jak to mám rád. Bylo hezky, sluníčko svítilo a tak jsem zase nasadil svoji obvyklou rychlost 50-60km a kochalnse krajinou. Auta jsme skoro nepotkávali, tak to byla pohodička. 

Na závěr jsme ještě byli navštívit místní supermarket SPAR. Snad o tom ani nebudu psát, nikdo mi to neuvěří - tak plně regály a tolik druhů zboží jsem ještě neviděl. A nezapomínejme na kvalitu, třeba u zeleniny a ovoce jsem zůstal stát s vykulenýma očima, protože jsem si myslel, že ty obrovské a barevné rajčata a papriky jsou atrapy na dekoraci. Nebyly. A tak bych mohl pokračovat dál, kromě západních ve i tu byla většina domácích produktů, přesně podle toho, co ráno u kafe poznamenala jedna místní Ruska: my ten západní dovoz sice máme, ale nepotřebujem ho. Máme všechno vlastní.

A pak jsme si už jenom večer uvařili brambory s máslem a párečkem a podívali se na Netflix, který tady v Rusku nejede. Sice nevím proč, ale ja mám pár filmů stažených, takže to chvíli vydržím. Bez denní dávky různorodosti bych totiz dlouho nevydržel. 

A co dnes? Zatím nemám tušení, teprve se probouzíme k životu, včera toho bylo trochu moc. Uvidíme. 

18:00

Tak pro dnešek jsme zpátky, najeli jsme asi 300km po zajímavé krajině, samé louky, pole, krávy, ovce a psi. A taky hromada statků, traktory, kombajny, vlečky, obilí, balíky sena... Už chápu, kde berou ty vlastní produkty. Tohle jsem viděl naposledy, světe div se, v Bělorusku.
Nic významného se dnes nestalo, jenom jsme si tak jeli a rozhlíželi se kolem. No a pak přišly mraky a začalo mrholit, tak jsme nakonec i trochu mokří, ale to nevadí, pořád je to lepší, než kdyby bylo 30 stupňů.
Dnes jsme naštěstí dojeli trochu dřív, tak Hanka mohla pustit pračku, já jsem si mohl dát vodku a teď si uvaříme špagety s lečem a vajíčkama. Prostě takový normální, páteční večer. V Rusku.

Zítra má být poslední teplý den na našem výletě, počasí ukazuje dokonce 24 stupňů, tak se asi pojedeme znovu podívat k moři. Koupat se mi sice moc nechce, hlavně kvůli té soli, protože té už se pak nezbavíme, ale jestli bude hezky, tak se třeba odhodlám. Uvidíme.

Jinak zatím všechno v pohodě, jsme zdraví, živí a motorka jezdí bez problémů. Všichni kolem jsou na nás milí, třeba i stáhnou tmavé okýnko z velkého auta, aby nám mohli zamávat udělat si fotku. Sice jsem už viděl i první opilce, ale to bylo v nějaké dědině v pohraničí a není to nic, co by se nás týkalo.
Máme trochu problémy s tou aplikací, co sleduje polohu, občas se vypíná, občas neposílá správně polohu, ale nic lepšího nemáme a snad je z toho aspoň trochu poznat, kde jsme. Bývaly doby, kdy fungovala dobře, ale díky neustálým "inovacím" je z ní to, co vidíte. Aspoň správně demonstruje, kam směřujeme.

Tak zatím dobrou noc, jdu na ty špagety a na Netflix. Trochu té lidské rozmanitosti a vzájemného pochopení stejného pohlaví před spaním přece nemůže škodit.

29.7.

9:10

Dneska se pojedem podívat trochu po pobřeží. Svítí sluníčko, ale jestli se ve 20 stupních budem koupat, to se ještě uvidí. 

20:15

Prijeli jsme, ale zase nějak pozdě. Bylo to trochu hektické, ale stihli jsme se i okoupat v moři. Napíšu zitra, koupil jsem si Sovětskoe šampáňskoe a už se mi nic nechce. 

30.7.

13:15

Dneska z toho vzniknul odpočinkový den. Dopoledne jsme se dívali na televizi. 

19:00

Sakra, ráno jsem to nestihl dopsat, ten taxík přijel nějak rychle...
K tomu včerejšku: ráno: jsme se jeli podívat na Baltskou kosu, je pravda, že jsme dojeli jenom do Baltijsku a dál to nešlo. Nebyl to moc dobrý výlet, protože jsme jeli do oblasti velkého provozu. Jak jsem tak pochopil, když se jede od Kaliningradu na západ, je to hodně obydlená oblast, protože většina lidí se tak nějak soustředí kolem moře. Směrem na východ je to zase oblast zemědělců, jsou tam jenom samé pole, louky a kolchozy.
No a tak jsme jeli... Až jsme dojeli na konec Baltijsku, k soše Lenina. To byl takový pěkný závěr cesty na Baltskou kosu a my se mohli vydat směrem nahoru, na Světlogorsk. Už doma jsem vybral nějaké menší cesty v naději, že uvidíme nějaké menší vesničky a ne jenom velká města na hlavním tahu. A taky jsme viděli, akorát jsem nemohl tušit, že i tam, u moře, narážím na cesty, které se nebudou dát projet. Začalo to pískem v Baltijsku, kde navigace si pořád myslela, že jedeme na tanku. No... To se dalo objet, ale potom dál, někde u Jantarnyj taky náhle zmizela cesta a dál to nešlo jinak, než po kočičích hlavách. Ale to nebyly obyčejné kostky, jak je známe, byly to fakt zkamenělé kočičí hlavy, které trčely 10 centimetrů do silnice jedna přes druhou. Dokonce i ty SUV Audi a Mercedes, co tady jakože nejsou, jezdily kolem krokem. A tak jsem zase musel do stupaček, přidat plyn a modlit se, aby to bahno mezi zkamenělýma kočkám nebylo mokré. A pak, najednou, konec, dál to nejde, protože uprostřed cesty vojáci postavili atrakcí pro děti - nějaký ten raketomet a pár děl. Bomba. 

No nakonec se nám podařilo z těch pastí vymotat a začali jsme hledat místo, kde bysme se mohli okoupat, aspoň jednou, když jsme tady u moře, to je povinost. Tady ne, tady ne, tady není parkoviště a nenechám motorku stát jen tak u cesty kilometr od pláže... Nešlo a nešlo, tak jsme pořád jeli a já už jsem začínal být trochu nerudný, dokonce jsem utrousil pár nepěkných slov na adresu okolních Rusů. Až se vrátím, musím si za to nafackovat, chtěl jsem říct, že půjdu ke zpovědi. No, nakonec jsme to vzdali a rozhodli se jet do Zelenogradsku, kde jsme nějaké pláže i s parkovištěm viděli.

A nakonec se to povedlo! V Zelenogradsku jsme našli "hlídané" parkoviště, kde jsme projeli (Hanka nadzvedla závoru, abych se tam kufrem vešel) a šli se podívat k pláži. A najednou se před nám otevřela krásná písčitá pláíž, plná lidí, kam až oko dohlédlo. Všichni se tam jen tak váleli v písku, metr od sebe a byli spokojení. No, převlekli jsme se mezi nimi do plavek a konečně okusili moře. Bylo mokré, trochu studené a slané, ale konečně jsme dosáhli cíle. A lidi kolem? Ti mi vůbec nevadili, nakonec, komu se kdy podaří být na pláži u moře, plné Rusů a ještě si užívat vln, zatímco za ním vlaje Ruská vlajka?

No a dnes... Dnes byla neděle a mě ae vůbec ráno nechtělo vstávat. Už jsme týden na cestách a to je furt něco, buď jezdíme na motorce nebo chodíme po městě, tak jsme si udělali klidný den. Navíc, dnes je Den Ruského námořnictva, což je teda hodně veliká sláva a tak jsme si přenesli televizi do ložnice a dívali se. Bomba, tyhle přehlídky jim tady v Rusku fakt jdou, pěkné to bylo, Putin měl projev a kolem jezdily různé námořní lodě, jak v Petrohradu, tak i tady unás doma, v Kaliningradu.Doteď je toho plná televize, škoda, že u nás nic takového neukazují. Mimochodem, to se týká i různých zpravodajství o čemkoli, třeba včera jsem hodinu sledoval nějaký summit Rusko-Afrika a dnes se dívám na autentické záběry z jakýchsi bojů...

No po obědě jsme to stejně nevydrželi, vzali si taxíka a jeli zase do města. Byli jsme se podívat v bunkru, kde sídlil německé velitelství v době útoku na Kaliningradu a kde se domlouvala kapitulace města. A pak jsme jenom tak guljáli po městě, dali si kafe, seděli už podruhé na Náměstí Pobědy a pozorovali okolní lidi. Všichni byli úplně v pohodě, prostě standardní Evropani, není na nich nic, co by se od nás odlišovalo. A ty baby, ty jsou tu tak pěkné...

Zítra bysme zase chtěli vzít motorku a objet si nějaké kolečko. Už jsem se rozhodl, že budem jezdit jenom na východ... Haha, myslel jsem na východ od Kalinigradu. Zítra by naše cesta měla vést směrem na Sovětsk a měly by tam být nějaké menší cesty. Mě se ty kolchozy prostě líbí, protože si myslím, že je pravda to, co jsem viděl na nějaké ceduli u cesty: Kolchoz, éto pobéda!

31.7.

8:20

Tak se pomalu oblíkáme, počasí vypadá dobře, pojedem se podívat do Sovětsku. Pokud možno menšími cestami. 

19:40

Tak jsme zpátky. Dnes to byl zase moc pěkný výlet, počasí vyšlo, bylo pěkně a tak jsme mohli vybrat nějaké ty menší cesty. Teda, některé byly menší až moc, dokonce i polňačky přišly, ale zase jsme viděli, jak to vypadá, když se země snaží být potravinové soběstačná. Zase samé louky, pole, stromy, kolchozy, traktory, kombajny, zvířata a potulní psi. Jednu chvilku, když už jsme jeli po opravdu malé cestě a pořád se zužovala, jsem začal i přemýšlet, co budem dělat, až se objeví medvěd... Postaví se na zadní a... Jsem Hance říkal, jestli se objeví, asi se jenom tak rychle neotočíme zpátky...

Medvěd se nakonec neobjevil, ale zato jsme dojeli do úplně luxusního města s názvem Sovětsk. Sem říkal, že doufám, že to bude vypadat nějak tak podle toho názvu a opravdu tak vypadalo. Cesty stály za hovno, zase tam byly ty obrovské kočičí hlavy, budovy byly rozpadlé, auta staré, ale pak jsme přijeli na náměstí, které pohladilo po duši. Uprostřed náměstí stála obrovská socha Lenina a hned za ní stál veliký hotel Rossija, který byl postavený v roce 1969. To jsem se asi tak nějak narodil. Musím říct, že k takovým stavbám mám úctu, je to veliké, zděné a stojí to celý můj život. A navíc ten výhled, podíváte se z okna a tam Lenin, hned vás napadne to jeho "učit se, učit se, učit se.."

No a pak jsme si vyfotili 2 tanky T72, jak říkal loni můj kamarád, to je všechno, co Rusi mají. A jsou tady, viděli jsme je!

No... co bude zítra nevím, bude záležet na počasí. Ono se tu tak nějak podivně mění z hodiny na hodinu, takže ty výlety na motorce jsou trochu sázka do loterie, dnes jsme dojeli už v lehkém mrholení. Takže poživjom, uvídim.

Ještě jsem chtěl vzpomenout tankování. Benzín tu stojí kolem 56 Rublů, to je pohodička, ale tankování funguje zajímavě. Musel mi to vysvětlit jeden Rus, který se na mě asi 5 minut díval na benzince, jak bojuju se stojanem a pak to nevydržel. Systém je následující - zastavit, otevřít nádrž, strčit tam pistoli, zapnout ji a jít zaplatit. Dobré ne? Uvnitř Magazína, kde sedí paní u kasy,  řekněte kolik litrů a zaplatíte a než dojdete k autu, je natankováno, jenom dáte pistoli do stojanu a jedete pryč. Bomba.Jenom nesmíte být na motorce, protože kdo kurva ví, kolik se mu tam přesně vejde litrů? A pistole neumí zastavit, takže buď jezdíte s poloprázdnou nádrží a nikdy přesně nevíte, kam dojedete a jestli jedete medvědovi, nebo přijdete k motorce a benzín chčije z nádrže na zem. Pravda, to se mi zatím nestalo, já spíš jezdím s prázdnou nádrží a mám trauma z toho, jestli z toho lesa vyjedu.

Tož tak. Posílám pozdravy z Ruska. Je tu hezky, nic se tu neděje a nikoho nijak zvlášť nezajímáme. Vím, že v televizi a ve zprávách u nás to vypadá trochu jinak, ale buďte v klidu, všichni nám lžou. Tady je dobře.
Dobrou noc.

1.8.

13:00

Dnes nic, doted pršelo a ještě to tak má být až do večera. No nedá se nic dělat, uvaříme si něco dobrého a budeme se válet u televize, u ruských zpráv a vzdělávacích pořadů. Naštěstí máme dost času a tak nás nic nenutí někde jezdit v dešti. 

2.8.

8:30

Zdá se, že neprší. Chvili jsme přemýšleli, kam dnes, jestli na motorce zase na východ mezi kolchozy nebo do města. Nakonec teda do města, kolchozu jsem už viděl dost. Tak zkusíme Brandenburskou bránu a ostrov Immanuela Kanta. 

Ještě jsme si u ranního kafe stihli pokecat s Němcema, co přijeli v noci. Je to zajímavé, si v Rusku popovídat s Němcem rusky. Ani to není Slovan a mluví rusky líp než my. Měli bysme se stydět. 

16:50

Tak už jsme zpátky z města. Teda, dnes to měl být odpočinkový den a nachdil jsem snad 10 kilometrů. Ještě na závěr jsme se byli podívat k Brandenburská bráně, na ostro Immanuela Kanta a jako třešničkou jsme si nechali Fort Donkhoff. Ještě že je tady ta super aplikace Yandex na taxíky, nikdy jsme nečekali dýl, jak 5 minut.

No a výlet končí, ještě se musíme zítra dostat domů, hlavně aspoň za hranice, pak už to bude v pohodě. Obalíme věci a chtěli byste tak kolem 5 ráno vyjet, ale hodně záleží na počasí, protože zrovna v tom čase má začít pršet. A to už jsem si myslel, že ty pláštěnky nevytáhnem.

Zhodnocení výletu do Ruska asi přijde v samostatném článku, jenomtak narychlo můžu říct, že se nám tu moc líbilo a všechno a všichni byli úplně v pohodě. Sem tam se někdo zeptal, odkud jsme, ale většinou nikdo nic neřešil, všichni byli slušní a usměvaví. A stejně jako minule můžu říct, že mi ta země bude chybět.

Takže zítra jedem. Nevím, jak moc bude vidět trasa, zase budem různě měnit SIM karty, ale nějak to snad zvládnem. Jsem hodně zvědavý, jak projedeme hranice, jestli tam na nás nečeká třeba seznam rychlostních přestupků a tučná pokuta, protože jsem používal v navigaci ruskou mapu a ta neukazovala povolenou rychlost.

Tak zatím, zdarec. Nerad se loučím.... No snad to není na dlouho. Dosvidánija, Rossija.

3.8.

5:05

Ráno nás přivítal slabý déšť. Chvili počkáme, snad to přejde a pojedem. Dnes to vypadá, že budem celý den klickovat mezi mraky. 

10:10

Jsme v Polsku. Hodinu a třičtvtě trvaly hranice. Napíšu z další zastávky, ať se trochu pohneme. Zbývá 707km, to celé asi nedám. 

13:25

Zbývá 485km. Co je to za zkurvené počasí? Fučí vichr jak prase, skoro se nemůžu udržet na silnici. A pomalu se mi začíná chtít spát, zatím pomáhá Spotify a ruské pěsničky. 

 16:30

No, zbývá ještě nějakých 240km. Kolem se honí mraky, ale zatím jsme měli štěstí. Zkusím ještě jet, do 8 bysme to stihnout mohli. Kolem je to samý kamion, kam všichni furt jezdí? V Rusku jsem skoro žádný neviděl. 

21:05

Uff, tak jsme konečně doma. Přijeli jsme kolem osmé, ani jsem neveřil, že to dojedem. 820km, to jsem si dal, ještě ráno jsem byl v Rusku...
Cesta byla dobrá, když jsme ráno ve 4 vstávali, tak mrholilo, propadl jsem trochu depresi, že si zase budem oblíkat pláštěnky hned na začátku cesty, ale pak to přešlo a celou cestu nám počasí vycházelo, pár mraků jsme podjeli, pár objeli, takže nepršelo. Akorát strašně fučelo, docela nás to bralo z cesty, vítr se nás pokoušel zabít, ale my jsme to překonali. Taky díky tomu, co jsem psal, Spotify na dálnici je super věc, Teda asi hodně záleží na tom, co člověk zrovna poslouchá.

Na hranicích jsme stáli dohromady asi hodinu a třičtvrtě - když jsme přijížděli na ty Ruské, pochopitelně jsem objel celou kolonu asi 20 aut, převážně Němců. Ono totiž tak nějak motorky vždycky objíždí kolonu, ono to moc jinak nejde, posouvat se 3 hodiny mezi autama, na dešti, do kopce, no prostě se to tak normálně dělá a většinou pro to mají všichni pochopení, motorka projede i kontrolou mnohem rychlej, nemá žádné zavazadla, nic složitého. Tentokrát jsme ale narazili na debila, který mi vjel autem do cesty, když jsem najížděl k závoře.  A pak vylezl a začal rozumovat, světě div se, česky. Ano, dokonce měl českou značku, odněkud od Olomouce a začal mi vykládat, že se přece nenechá předjet, že motorka je stejné vozidlo, jako auto. Takový ten mladý, znáte to, zcela mimo realitu, ale chytrý jak rádio. Povídám mu, že motorky vždycky předjíždí kolonu a to pomíjím to, že tady na ruských hranicích, je to dokonce pravidlo. A on zase ty svoje moudra, že to je nesmysl a že máme jít do kolony. Hanka mu odpověděla, že se blíží mraky, asi bude pršet, že on může do auta a my bychom stáli venku. A víte co jí na to ten hňup řekl? Že se můžeme jít schovat do Duty Shopu. Jak říkám, mimo realitu...
Povídám  mu, že nemusíme nic složitě řešit, že by stačilo trochu toho lidského pochopení, je to jenom jedna motorka, není náš deset... A víte co? Ten mladý osel šel za ruským celníkem se ho zeptat, jestli je to pravda, že motorky mají přednost. Chápete to? Celník mu řekl, že ano, on se zeptal ještě jednou, protože v té jeho hlavičce mu to pořád nedocházelo a dostalo se mu stejné odpovědi. Zatvářil se smutně, celý se pokroutil, zavzdychal a ustoupil stranoou: "Tak teda jeďte."
Bože ten mě nasral... a taky zamrzel. Ani ne tím, co udělal, ale jak se choval, přitom stačilo, jak říkám, trochu toho lidského pochopení... Stejně tak blbě se zatvářil Němec, který mezitím Hanku předběhl a taky toho celníka slyšel. "Jo, já jsem tomu rozuměl," odpověděl otráveně na Hančin pohled a uhnul z řady.

Co to s těmi lidmi na světě je? To se opravdu musí všichni nenávidět a dokonce i krajané v cizí zemi, místo aby si pomáhali nebo vyšli trochu vstříc?

Po tomto extempore jsem Ruské hranice projeli a přišly ty Polské. Taky kolona, asi 30 aut, samí Němci, možná jeden dva Rusi. Jedu a pomalu objíždí kolonu, když vtom slyším troubení, jako když jede lokomotiva. V té helmě jsem hned nepoznal, odkud to vychází a ptám se Hanky, co to je, nějaké manévry? "Ne, to troubí na nás." To jako vážně? Všechny auta začaly troubit, protože je objíždíme? Je to možné? To už se všichni lidi fakt úplně zbláznili?

Nebo je to tím, že jsme se potkali s Čechem a Němci? Protože celých 12 dní v Rusku jsem nic takového nezažil. A nejen v Rusku, tohle zdaleka nebyla první kolona na hranicích, kterou jsme objížděli.

No a tak kromě těchto divných věcí jsme hranice projeli bez problémů, ruská pohraničnice  se omluvila, že to tak dlouho trvalo, že mají nějaký problém s počítači, polská zase jenom slušně nahlídla do kufrů (zatímco ti v autech museli vybalovat veškerou batožinu) a jeli jsme domů.

A tak jsme zase doma, no... Výlet to byl pěkný, hlavně proto, že jsme zase po letech zjistili, že v Rusku je dobře. Je tam pěkná příroda, jsou tam fajn lidi, neměli jsme vůbec žádný problém, všichni na nás byli milí, vstřícní a ochotní. A nikoho jsme nijak zvlášť nezajímali.

Jak jsem psal před pár lety, pořád to platí, není potřeba být pod vlivem předsudků, televize, politiky a propagandy. Všude žijou hodní, obyčejní lidé, které stojí za to vidět a o Rusku to platí obzvlášt. 

No nic, dopiju ten ruský džus, který jsem nedopil cestou a půjdu se válet. Díky všem, co nás sledovali, za přízeň a podporu. 

Mějte se. 

Мы хорошо себя чувствовали в России.

Komentáře  

# Michal 2023-07-26 15:30
Zůstanete celou dobu v Kaliningradu nebo se chystáte někam dál?
Odpovědět
# Robert 2023-07-26 19:35
Nikam dal se nechystáme, ale chceme na motorce projet celou kaliningradskou oblast. Navic máme jednovstupové vízum, tak to ani jinam nejde.
Odpovědět
# Zlíňák v Plzni 2023-08-22 16:26
Pěkná reportáž, akorát příště k fotkám rajčat, Lenina a toulavých psů, přidej taky nějaké ty "pěkné baby", když už o nich píšeš. Hanička snad bude mít pochopení.

PS: Až se stavíte u nás, taky na vás budeme hodní.
Odpovědět
# Robert 2023-08-30 14:25
No... já bych rád, ale bylo mi trapné fotit baby zblízka, takže všechno zůstane jen v mých vzpomínkách. Chce to prostě osobní zkušenost.
Odpovědět