Na našich cestách po českých kempech jsme se tentokrát na víkend vypravili do Beskyd. Přesněji, na Horní Bečvu, do Kempu u přehrady. Chtěli jsme se trochu provětrat a zchladit v nějaké vodě a současně prozkoumat nové místo. No, nebyla to zřejmě úplně šťastná volba....

Cestou tam jsme stihli ještě nahlídnout na horské středisko Pustevny, které tvoří několik dřevěných staveb, restaurace, lanovka a někde nedaleko stojí na hoře Radhošť památná socha Radegast. K té jsme se ale nevydali. V tom horku, a pěšky, nás to moc nelákalo. Co nás ale zaujalo, byla lanovka, kterou se dá z údolí Trojanovic vyjet nahoru na Pustevny. Pro zpáteční cestu si můžete půjčit koloběžku a vydat se po cestě z kopce dolů, krásnou přírodou. Zajímavý nápad. Chtělo by to někdy vyzkoušet.

Přesto že jsme vysoko v kopcích, teplota je stále vysoká a tak raději pokračujeme v cestě do kempu, který je odsud jen pár minut cesty.
Pokud hledáte kempy na webu jako já (taky kde jinde), narazíte na spoustu informací a fotek, které vás informují o tom, jak je to hezké místo a určitě by jste si ho měli vybrat pro svůj záměr, strávit své dny volna zrovna v tomto kempu. Realita je ale někdy trošku jiná.

Kemp, do kterého jsme přijeli, sice ležel v krásném údolí Beskyd, ale jinak vypadal jako tábořiště pro potulné kolemjdoucí. Plochy pro stany, případně karavany, tvořily dvě malé pláně ve svahu. Nikde žádný strom, jen vyprahlá louka, pár ohnišť a asi čtyři chatky. K občerstvení sloužila restaurace se zahrádkou a její osazenstvo tvořili návštěvníci kempu a skupinky místních obyvatel, kteří se vyznačovali vybranou mluvou i chováním a hned ráno jste je tam mohli potkat znovu. Takže pokud si po ránu zajdete na snídani, můžete si být jistí, že vám budou dělat společnost.

Vodu jsme samozřejmě taky vyzkoušeli. Zvolili jsme cestu kolem přehrady a dostali se k nějaké osadě, kdy bylo pár chatek a hotel. Hotel Cherry. Ubytování, hřiště pro děti, bazén, grilovačka a chatky hlídané kamerovým systémem. Prostě vše, co k normálnímu hotelu patří. Včetně přesného monitoringu toho, co právě děláte.

Ale zpět k vodě. Jak mi říkal místní rybář, vzhledem k suchu je současný stav přehrady o dva metry nižší, než normálně. Malou plážičku tvořilo pár stromů, tráva, vstup do vody kamínky. Voda byla zakalená, dno bahnité a museli jsme jít hodně daleko od břehu, pokud jsme si chtěli alespoň trochu zaplavat a neodřít se o dno. Namočili jsme se jednou a stačilo. Raději zpět do kempu a pod čistou sprchu.

Po pravdě řečeno, voda ve sprše asi byla čistá, ale jinak celé zařízení sprch, kde si za dvacet korun na deset minut koupíte teplou vodu působilo, že je z doby, kdy to tady před několika lety sloužilo pionýrským nebo skautským táborům, případně rekreacím ROH. Kachličky držely (a někde nedržely) na stěnách silou vůle, umývadla, baterie, prostě všechno vybavení jevilo známky, že už něco pamatuje. Ale dokud to funguje, asi není důvod to řešit. Pravda, mohlo by se tady někdy uklidit, ale na to je zřejmě nedostatek pracovních sil a taky to něco stojí…. Takhle to zřejmě stačí.

No zatímco byla Hana ve sprše, seděl jsem na zahrádce za stánkem a byl jsem svědkem toho, jak si asi devítileté děti hrály. Holčičky si vylezly na skluzavku a hrály si na hrad a princezny. To ovšem jenom do té chvíle, než se odkudsi vyřítil chlapeček s klackem v ruce, začal jím hrozit a křičel: "Všichni jste určitě uprchlíci, ukažte mi doklady, všechny vás odsud vypráskám, v naší zemi nemáte co dělat!" A s různými obměnami v této hře pokračoval asi 20 minut. Vcelku zajímavé divadlo to bylo, jsem rád, že už i malé děti mají vlastní názor....

A tak jsme se po sprše odebrali do restaurace, kde jsme povečeřeli a v pozdních nočních hodinách odešli do stanu, u kterého na nás čekalo překvapení v podobě auta, stojícího asi dva metry od našeho stanu, s otevřenými dveřmi, svítícími světly a hlasitě hrající muzikou. K tomu asi deset lidí, sedících kolem ohně. Takže zase se nevyspíme. To už je asi v našich kempech klasika.

Cena kempu pro dva lidi, motorku a stan byla 170 korun. Už jsme za ty peníze viděli i lepší. Na druhou stranu, jak jsme se přesvědčili minulý týden, může být i hůř. Ale o tom někdy příště.

Tady snad ani není co dodat. Ne že bychom teda měli nějakou zvrácenou zálibu v objíždění českých kempů, pozorování marné obsluhy u stánků, hledání toaletního papíru a rozměňování drobných do sprch, ale občas chceme vypadnout z města a zajet se podívat někam na nějaké klidné místo. Musím říct, že obzvlášť to klidné místo se u nás hledá dost blbě, ale to už na tomto webu několikrát zaznělo. Taky ne vždy se podaří najít kemp, který je trochu pěkný a něčím zajímavý, navíc každý z nás má jiné představy o tom, kde by chtěl složit hlavu. Není to jenom kempem, je to i okolím, v horkém počasí například možností koupání. A ta tady teda byla dost mizerná, stejně jako sám kemp, ten bordel, co v něm dělali opilci, nabídka ve stánku, obsluha, sprchy, záchody.... A to ani neříkám, že mě ošidili o nějakou tu desetikorunu, to už snad beru jako národní folklór.

Robert.